Je poměrně běžné, že koupíme-li si nějakou techniku, nedostaneme ji v jednou kuse, tedy zkompletovanou a připravenou tak k okamžitému použití. S velkou pravděpodobností se už i vám stalo, že jste si něco koupili a dostali to v několika kusech. Čímž nemyslím, že by to bylo rozbité napadrť. Prostě se leccos rozdělí na více částí, což má jak pro výrobce, tak i pro obchodníky a vesměs i pro nás zákazníky svůj praktický význam. Rozložená technika se totiž spíše poskládá do menšího obalu, se kterým se pak lépe manipuluje, ve kterém se nepřeváží kromě dotyčného výrobku i spousta zbytečného vzduchu nebo výplňového materiálu. A to jediné, co se v podobných případech musí dodržet, je fakt, že musí být příjemce této techniky schopen si ji poskládat. Protože by si nikdo nekoupil něco, co by nedal dohromady, a dodávání takové skládanky spolu s montérem, který by to zprovoznil, by se obvykle prodražovalo a výrobek by se stával nekonkurenceschopným.

A tak našinec dostane v několika kusech třeba travní sekačku. Nebo jízdní kolo. Nebo mobilní telefon, do kterého se před jeho použitím musí vložit karta a baterie. A podobně se dají pořídit třeba i autíčka na dálkové ovládání, televizory atd.

A co pro nás Čechy bývalo a dodnes určitě mnohdy stále ještě je typické v podobných případech? A co na nás cizinci obvykle nikdy nechápali? Že jsme si počínali a určitě i počínáme jako Homer Simpson v jedné z epizod o této žluté rodince, kde stavěl krb. Prostě vyjmeme všechny doručené součásti oné techniky a skládáme si ji, dokud ji nesložíme. A teprve ve chvíli, kdy by se nám to nepodařilo, saháme po přiloženém návodu.

Prostě nám to obvykle nedá a jsme zastánci názoru, že to musíme dát logicky dohromady sami a čtení návodu je zbytečné zdržování. A pokud se nám povede dosáhnout splnění úkolu, tedy smontování takové techniky, návod vlastně vůbec nevyužijeme. Což by se často nemělo dít, ale děje se to. A ani já rozhodně nejsem v tomto výjimkou.